Začátky na koni jedině bezpečně!

Určitě jste již od někoho slyšeli, nebo hůř, sami máte podobnou zkušenost, jako jedna z mých zákaznic:

„Jednou jsme si zaplatili jízdu na koni, oni nás posadili na koně, nic nám neřekli a jeli jsme na těch koních ven. Vůbec jsme nevěděli co máme dělat, a pak se ten kůň splašil a začal utíkat a já jsem spadla  a od té doby se hrozně bojím…“

Bohužel podobné příběhy slýchám často. Je hodně stájí, kde pronajímají koně pouze pro peníze, posadí na koně kohokoli, je jim jedno, s jakým pocitem lidé pak odcházejí. Takové hodiny vedou většinou rádoby cvičitelé, kteří s velkou pravděpodobností ani cvičitelskou licenci nevlastní, pouze už „nějakou dobu jezdí na koni“. Neučí jezdit, prostě jen půjčují koně. Výsledkem takového přístupu jsou vyděšení laici, kteří získali mylnou představu, že ježdění na koni je něco příšerného a hrozně nebezpečného. Ano, v takovém případě ano, ale jde to i jinak…

Já se snažím o to, aby člověk, který k nám přijde s tím, že si jde na koně sednout poprvé v životě, odcházel s pocitem, že ten pohled na svět z koňského hřbetu je opravdu krásný. Na úplně první hodinu vezmu zákazníka na procházku do přírody s tím, že koně vedu. Znám své koně, zvolím toho ještě víc hodného. :) Poté, co úplného nováčka posadím do sedla, věnuji alespoň pět minut pouze povídání, přičemž koně nechám v klidu stát. Vysvětluji správný sed a proč je to a to důležité. Při první hodině kladu nejvíce důraz na uvolnění, vnímání pohybu hřbetu koně pod sebou, uvolnění a zase uvolnění. Během té první hodiny si zákazník pouze zvyká na ten pocit „sedět na koni“. Jen občas připomenu něco ke správnému sedu.

Teprve při dalších hodinách, které už probíhají na lonži, opakuji povely ke správnému sedu pořád dokola a dokola. Ti nejšikovnější zvládli na druhé či třetí hodině vysedávat v klusu bez držení a věřím, že snad ani na chvilku neměli pocit, že by měli padat. :)

autor: Eva Chadimová

 

 

 

 

TOPlist