V hlavní roli strach

Pokud se začnete na koni bát, je to jedna z největších komplikací při výcviku, ale rozhodně to není konečná, pokud máte chuť se strachem bojovat a cvičitele, který Vám vyjde vstříct.

Určitě se nestyďte o svém strachu cvičiteli říct.

Pokud po Vás chce něco, čeho se bojíte (např. pustit se rukama při klusu, cválat), nepanikařte, soustřeďte se na povely cvičitele a zkuste to.

Když danou věc nezkusíte, nebudete mít šanci zjistit, že to vlastně není tak hrozné a že to jde!

Důvěřujte svému cvičiteli, ten by měl dobře vědět, co můžete zvládnout a co ne. Nikdy bych po nikom nechtěla, aby cválal, když vím, že má potíže i v klusu.

Po pádu (pokud je to možné) je třeba dodržet všeobecně známé pravidlo: Co nejdříve zpátky do sedla! Uvědomte si, že pokud se kůň lekl a vy jste spadli (nikoli jak laici často říkávají – kůň mě shodil), není chyba koně, že jste se neudrželi v sedle, když se on choval přirozeně, a že to, co jste před pádem už uměli, jste rozhodně kvůli pádu nezapomněli. Takže když jste klusali, rozhodně po opětovném nasednutí chtějte zase klusat!

Pády z koně prostě k ježdění patří, neberte pád jako tragédii, zkuste se na věc podívat jako na zkušenost k dobru. Až Vám koník poskočí příště, budete se držet lépe. Říká se: Kdo nikdy nespadl, neumí jezdit.

autor: Eva Chadimová

TOPlist